Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 

Proměňte svá alba ve fotoknihu

Ideální jako dárek nebo jen tak pro sebe na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

SLEVA 10 % do 30. 11


reklama

29 fotek, 30.10.2016, 125 zobrazení, 6 komentářů | architektura, kultura
Poysdorf má několik sklepních uliček. Nejdelší z nich je Radyweg. Probíhá od komplexu budov
bývalé městské nemocnice u Kellergstetten skoro až nad hotel Veltlin.
Radyweg je široká úvozová cesta stoupající k viničním tratím a k lesu. Úvozy vznikaly tak, že se
po nic celá staletí jezdilo povozy a využívaly se jako pastviště při hnaní dobytka na pastvu. O
zbytek se postaraly eroze v důsledku deště a špatného počasí. Sklepy byly velmi často
vybudované v úvozech, protože se boční stěny (svahy) úvozů skvěle hodily k vykopání sklepa.
Dnešní dláždění Radyweg se částečně provedlo před druhou světovou válkou. Dláždění v horní
části ale pochází z Vídně z doby, kdy se tam v 60. letech 20. století asfaltovaly silnice. Část
pochází také ze silnic Brunnengasse z Poysdorfu, popř. Laaer Straße, kdy tam také upřednostnili asfalt.
Úvoz Radyweg vede v několika záhybech ke známým viničním tratím Hörmannschachern, Steinberg a Fuchsenberg. Viniční tratě Hörmannschachern patří k nejstarším v této oblasti a písemné zmínky v listinách o nich pocházejí již z roku 1338. V jaké době vznikly první sklepy v Radyweg, není jasné. Pozemková kniha městyse Wilfersdorf uvádí informace o tom, že sklepy v Radyweg existovaly již před rokem 1800. V této době je zde zmíněno 59 sklepů fary Poysdorfu a 10 sklepů panství Falkenstein. Většinaprvních stavebních sklepů mohla být vykopaná asi před 200 lety. Stavební činnost dosáhlavrcholu od druhé poloviny 19. st. po zrušení vrchnostenské správy v roce 1848.Spousta v současnosti ještě existujících sklepů, především v horní části, byla zřízena až ve 20. st. Sklepy a lisovny v Radyweg jsou menší než ve sklepních uličkách „Gstettn“ nebo Berggasse – zde vlastnili například sklepy také řemeslníci, kteří pěstovali révu vinnou jako vedlejší výdělečnou činnost. Kládové lisy se kvůli nedostatku místa nepoužívaly. Namísto toho byly běžné menší vřetenové lisy. Vinaři nyní využívají jen šest z celkového počtu cca 90 sklepů.

(Zdroje: závěrečné práce o průvodcích sklepními uličkami autorů rodina Wessely, Martin
Pinsolitsch a Erich Schreiber)
132 fotek, 30.10.2016, 132 zobrazení, 6 komentářů | architektura, cestování, krajina, města, příroda
Dolnorakouský Poysdorf, ležící v blízkosti hranice s Českou republikou, žije vínem. Víno zde provází návštěvníka na každém kroku. V historii města hrálo víno vždy zásadní roli.
První doložená zmínka o Poysdorfu se váže k roku 1194.
Je prokázáno, že se zde víno pěstuje již od začátku 14. století.
1338 viniční trať Hermannschachern v Poysdorfu je nejstarší doloženou viniční tratí v Rakousku.
1582 povýšil císař Rudolf II. vesnici Poysdorf na městys, protože zušlechtěním a prodejem svého vína dosáhl Poysdorf blahobytu a respektu
1923 se stal Poysdorf městem.
1400 hektarů vinic, jedno z největších vinařských míst země a krajina viničních vrchů, tvořená sprašovými a jílovými půdami, od těžkých a mastných po lehké a písčité: takto se prezentuje vinařské město svým návštěvníkům. Na význačných viničních tratích jako je Kirchbergen, Bürsting nebo Hermannschachern se daří dobře odrůdám jako je Veltlínské zelené, Vlašský ryzlink, Ryzlink ,Sylvánské zelené, bílým burgundským odrůdám nebo červené odrůdě Zweigelt. Díky 2000 hodinám slunečního svitu ročně je velmi dobře zajištěno dozrávání vína, a také studené zimy umožňují produkci skvělého ledového vína.
Weinviertel DAC, nejpeprnější víno Rakouska
Veltlínské zelené je jako Weinviertel DAC oblastně typické víno Weinviertelu. Vína s označením DAC mají typickou regionální příchuť a garantovaný původ. A dodrží, co slíbí: Milovníci vína jsou nadšeni suchým, kořenitě-ovocným příchuťovým profilem tohoto vína. Weinviertel DAC představuje navíc nejúspěšnější víno s označením původu, kterým se může Poysdorf ve vinařském světě pyšnit.
Poysdorf se může pochlubit více než deseti sklepními uličkami a každá z nich má svůj nezaměnitelný šarm.
http://simontimingeriu.rajce.idnes.cz/Rakousko_-_Poysdorf%2C_sklepni_ulicka_Radyweg/
http://simontimingeriu.rajce.idnes.cz/Rakousko_-_Poysdorf%2C_sklepni_ulicka_Rosselberg/
http://simontimingeriu.rajce.idnes.cz/Rakousko_-_Poysdorf%2C_sklepni_ulicka_Bursting/
32 fotek, 30.10.2016, 118 zobrazení, 16 komentářů | architektura, cestování, vesnice
Tato dolnorakouská obec s 232 obyvatel, ale v tomto kontrastu neskutečnou výměrou vinic skoro 106 ha!, spadá katastrálně pod Poysdorf, kterého je de facto ze západu srostlým předměstím.
97 fotek, říjen 2016, 134 zobrazení, 69 komentářů | architektura, cestování, krajina, kultura, příroda
Už jen bezprostření okolí této obce nabízí nepřeberné množství kouzelných vyhlídek. Rozhodně jsem nestačil navštívit všechny, ale pohled z jakékoli na toto fotogenické místo nikdy neomrzí...
146 fotek, srpen 2016 až leden 2017, 117 zobrazení, 7 komentářů | architektura, cestování, krajina, kultura
Dolnorakouská obec, ležící pod stejnojmennou zříceninou, která je dominantou kraje viditelnou již z Mikulovska.
První doložená zmínka o Falkensteinu pochází z roku 1180. Falkenstein byl již ve středověku centrem vinařství. V tzv. "Horenské knize" z roku 1309 bylo zpracováno falkensteinské horenské právo. Falkensteinské horenské právo mělo oprávnění řešit všechny otázky týkající se vinařství celé oblasti mezi Vídní a Brnem.
ZŘÍCENINA HRADU:
Historie hradu Falkenstein je tak stará jako osidlování oblasti Weinviertel za císaře Jindřicha III. v polovině 11. století.
Jako hraniční pevnost proti severu chránila zemi před vpády z Čech a Mad'arska. První pánové z Falkensteinu byli feudální lenní Babenbergové. Hrad Falkenstein byl po staletí zemské lenní a zástavní panství až do roku 1571, kdy se stalo soukromým majetkem.
V roce 1645 byl hrad dobyt Švédy, nebyl však zničen. Chátrat začal až koncem 17. století.
Díky současnému majiteli Georgu Thurn-Vrints byla zřícenina opět otevřena pro návštevníky a byl založen Spolek k zachování zříceniny.Jje chráněnou památkou, příležitostně je prováděn archeologický výzkum pod vedením spolkového památkového úřadu.
KOSTEL:
Impozantní kostel, zasvěcený sv. Jakubovi , je druhou největší dominantou tohoto městysu. Již schodiště, vedoucí na prostor před hlavním portálem kostela, je monumentální a vysoce působivé.
Barokní budova kostela byla, ve své současné podobě, postavena ve II. polovině 17. století. Součástí kostela je i mohutná románsko-gotická věž, pocházející z původní stavby. Čtyřhranná věž s gotickými okny se od základny zužuje a v horní části mění v osmihran. S raně barokním průčelím kostela tak vytváří velmi půvabný kontrast.
Na nedalekém KREUZBERGu, tvoří pískovcové sochy pocházející ze 17. st. křížovou cestu Ježíše a Mariánskou hrobku na vrcholu.
SKLEPNÍ ULIČKA:
Tato nádherná ulička s vinnými sklepy zvaná také "Oagossn" ("Oa-Gossn/odvozeno od Ei-Gasse: vejce-ulice, poněvadž se zu kdysi konaly mj i trhy s vejci), je nejdelší v celém Weinviertelu. Ve dvou řadách stojí 65 lisoven s podzemními sklípky. Díky povědomí k tradici se podařilo zachovat originální vzhled a tvar lisoven a sklípků pocházejících z 19. století.
37 fotek, 22.10.2016, 109 zobrazení, 4 komentáře | architektura, cestování, krajina, vesnice
Dolnorakouská obec o zhruba stovce obyvatel kterou prochází svatojakubská stezka, leží na východ od Drasenhofenu. Kromě malé, ale pěkně udržované sklepní uličky, se zde nachází farní kostel Všech Svatých a Hřbitovní kaple rodu Fünfkirchenů, velmi významného pro zdejší kraj. Nad obcí křížová cesta s památníkem padlých na vrcholu.
82 fotek, 22.10.2016, 132 zobrazení, 23 komentářů | architektura, cestování, krajina
Dolnorakouská obec se zhruba třístovkou obyvatel, leží v okrese Mistelbach, pár kilometrů jižně od Mikulova.
Kromě malebných vinných sklípků, se zde nachází kostelik Unser Liebe Frau a pobožnost Fatima na návrší Wachterberg.
Severně od obce se nachází , z širého okolí viditelný vrch Schweinbarther Berg, neboli Kreuzberg (377 m.n.m.), kterému dominuje tzv. Südmährerkreuz ( kříž jihomoravanů ). Vrchol je upraven jako vzpomínkové místo na vysídlená místa Deutschsüdmähren, s mnoha pomníky obcím, pamětními kameny a vyhlídkovými lavičkami. Je odtud neopakovatelný fantastický kruhový výhled na Mikulovsko a celý tento kraj.
41 fotek, říjen 2010 až červen 2016, 124 zobrazení, 12 komentářů | architektura, cestování, krajina
Dolní Věstonice leží na severním úpatí Pavlovských vrchů na pravém břehu řeky Dyje. Po napuštění Novomlýnských nádrží se obec ocitla na jejich jižním břehu, za zachovaným úsekem původního koryta řeky.
Listina z roku 1312, která zmiňuje darování dědičné rychty v Dolních Věstonicích Oldřichu Holzbrachtovi, je zároveň první zprávou o vinařství v obci. K rychtě náleželo půldruhého lánu a vinice pod Strachotínem a Děvičkami. V původně slovanské osadě se během 13. století usadili němečtí kolonisté a v následujících letech jejich etnikum postupně převládlo. Významným obdobím v dějinách obce, která nesla německé jméno In Wistanicz, bylo 15. století. V roce 1460 obnovil král Jiří Poděbradský ve vsi týdenní trh, který zanikl za husitských válek, v roce 1490 povýšil král Matyáš osadu na městečko. Rozhodující úlohu ve vývoji vinařství Dolních Věstonic sehráli novokřtěnci, kteří se zde usadili v 16. století. Habáni s sebou přinesli vyspělou dělbu práce a vysokou úroveň vzdělanosti. Pověstná byla hlavně jejich keramika, ale vynikali i vyspělým lékařstvím, zpracováním přírodních surovin, zemědělstvím a vinařstvím.
více informací na http://www.stezky.cz/Sklepni-ulicky/Mikulovska-vinarska-podoblast/Dolni-Vestonice.aspx
54 fotek, 13.8.2016, 108 zobrazení, 11 komentářů | architektura, cestování, města
V centru Poštorné se nachází soubor památkově chráněných budov z přelomu 19. a 20. století, navržených lichtenštejnským dvorním architektem Karlem Weinbrennerem. Tyto stavby jsou charakteristické použitím glazované keramické krytiny a keramických tvarovek, které dodávala místní knížecí cihelna (později Poštorenské keramické závody). K těmto objektům patří:
Farní kostel Navštívení Panny Marie, novogotický farní chrám postavený v letech 1895–1898. Nachází se ve středu Poštorné a tvoří její současnou dominantu.
Fara čp. 1, dvoupatrová stavba z konce 19. století naproti kostela.
Budova tzv. „červené školy“ z roku 1906.
K Weinbrennerovým dílům v Poštorné se řadí i budova nádraží z roku 1901, na západním okraji městské části.
53 fotek, 7.7.2016, 113 zobrazení, 12 komentářů | architektura, cestování, ostatní
Do přírodní scenerie je zde citlivě zasazeno na rozloze pěti hektarů šest desítek naprosto věrných miniatur významných stavebních a technických památek z celé České republiky. Jedinečná atrakce se nachází na vrchu Krakonoš, který se tyčí přímo nad Mariánskými Lázněmi. Každým rokem bývají doplňovány další a další modely...
122 fotek, říjen 2010 až červen 2016, 152 zobrazení, 2 komentáře | architektura, cestování, krajina, příroda, vesnice
Obec se rozkládá na úpatí Pálavských vrchů. Do katastru obce zasahuje i chráněná krajinná oblast Pálava, přírodní rezervace Věstonická nádrž a malou částí také národní přírodní rezervace Děvín. Aktuálně zde žije zde 433 obyvatel.
Obec byla založena krátce před rokem 1312 na tehdejším majetku hradu Děvičky. V roce 1334 získali mikulovské panství a hrad Děvičky Liechtensteinové. Od té doby, po více než 500 let, byl osud s tímto panstvím úzce spojen. V listině z roku 1336 se obec jmenuje Nové Věstonice – Novo-Wistanicz. O obci jako o Ober Wisternitz (Horních Věstonicích) se poprvé píše až v roce 1414 v liechtensteinském urbáři.
Roku 1769 byl v obci vystavěn a vysvěcen kostel sv. Rosalie, který o 84 let let později prošel důkladnou rekonstrukcí. Mezi chráněné památky je zapsána také budova fary z poslední čtvrtiny 18. století, kříž u kostela, socha sv. Floriana na návsi a boží muka na odbočce do Perné při cestě do Mikulova.
V katastru obce se nacházejí pozůstatky nejméně známého třetího hradu na Pavlovských vrších – Neuhausu, Nového hradu. Hrad nechal postavit moravský markrabě Jan Jindřich v letech 1368 až 1376 na obranu zemské hranice a jako protiváhu sousednímu Liechtensteinům. V době válek se i on dostal do rukou tohoto rodu a pravděpodobně byl zničen za husitského tažení jižní Moravou v roce 1426.
81 fotek, duben 2015 až červen 2016, 169 zobrazení, 1 komentář | cestování, dokumenty, krajina, příroda
Jsou to bezpochyby jedny z nejlepších viničních poloh u nás, které dávají výjmečná a charakteristická vína, zejména Ryzlinku vlašského...
91 fotek, 8.5.2016, 124 zobrazení, 13 komentářů | architektura, cestování, krajina, příroda
Svatý kopeček (363 m n. m.) je jeden z kopců Pavlovských vrchů. Bradlo z jurských vápenců má tvar oválného hřbetu s plochým vrcholem a se strmými srázy. Na Svatém kopečku se nalézá množství zákonem chráněných druhů rostlin. Proto byl již v roce 1946 vyhlášen botanickou rezervací a od roku 1992 přírodní rezervací. Původní rostlinné druhy se udržely ve stepním společenstvu na vrcholu Svatého kopečku. Na jižních svazích roste druhově pestrá skalní step (kosatec nízký, kavyl Ivanův, ožanka horská). Unikátní je zde výskyt několika druhů parazitických záraz. Východní svahy pokrývají křoviny s dominantním hlohem, severní svahy byly v minulosti zalesněny. Na stepích se hojně vyskytuje teplomilný hmyz Svatý kopeček představuje také velmi bohatou lokalitu pro živočichy vázané na stepní a lesostepní biotopy. Z ptáků zde můžete spatřit např. ťuhýka obecného nebo drozda zpěvného, z plazů pak ještěrku obecnou či ještěrku zelnou a další. V opuštěném lomu sídlí také jeden pár Výra velkého.
Na vrchol Svatého kopečku až k poutní kapli sv. Šebestiána, zvonici a Božímu hrobu vás zavede křížová cesta.
Křížová cesta na Svatý kopeček v Mikulově patří mezi první poutní místa na jihu Moravy a je jednou z nejstarších křížových cest v českých zemích. Celá křížová cesta zahrnuje celkem 17 objektů: 14 kapliček křížové cesty, kapli sv. Šebestiána, zvonici a kapli Božího hrobu.
Kaple sv. Šebestiána na Svatém kopečku, původně nazývaném Tanzberg, tvoří nepřehlédnutelnou dominantu Mikulova. Její základní kámen byl vysvěcen 2. července 1623, rok poté, co se v Mikulově a okolí rozšířila epidemie moru.
V roce 1632 vyrostla na temeni Svatého kopečka stavba samostatně stojící zvonice – kampanila. Za příznivého počasí můžete nádherný hlas zvonu slyšet až do vzdálenosti 20 km od Mikulova.
Boží hrob - Zdejší stavba je napodobeninou původního jeruzalémského Božího hrobu, do kterého byl uložen Ježíš po té, co zemřel na kříži. Ačkoli se dlouho vedly spory o stáří této kaple, objevy z let 2009 až 2010 umožnily její vznik datovat před rok 1644.
82 fotek, 8.5.2016, 123 zobrazení, 21 komentářů | architektura, cestování, krajina, města
Někdejší liechtensteinský a později dietrichsteinský zámek, stojící na výrazném skalním útesu tvoří již několik století nepřehlédnutelnou dominantu Mikulova.
Původně zeměpanský hrad byl Přemyslem Otakarem II. v roce 1249 udělen v léno Liechtensteinům. Ty na konci 16. století vystřídali Dietrichsteinové a za jejich vlády získal po požáru v roce 1719 zámek svou dnešní podobu. V roce 1945 při ústupu německé armády zámek do základů vyhořel, avšak díky péči Spolku pro obnovu mikulovského zámku byl v 50. letech náročně opraven. K nejzajímavějším součástem zámku patří zámecká knihovna a sál předků. Nyní je zámek sídlem Regionálního muzea v Mikulově a naleznete zde hned několik zajímavých expozic.
Zámecká zahrada v Mikulově je jedním z největších zahradních areálů hradního typu České republiky. Tvoří ji četné zahradní terasy, položené v různých výškových úrovních po obvodu Zámeckého kopce. Od svého založení na přelomu 16. a 17. století do konce druhé světové války patřila mezi významná díla zahradní architektury. Dlouhá poválečná desetiletí však nebyla udržována a téměř zanikla. V současnosti jsou jednotlivé zámecké terasy postupně obnovovány jejími správci a majiteli zámku - Regionálním muzeem v Mikulově a Jihomoravským krajským úřadem.
Nová kompozice se svým charakterem navrací k původní etapě svého vývoje - italské barokové zahradě na terasách. Důvodem je úplný zánik poslední realizované úpravy - přírodně krajinářské zahrady anglického typu, čímž se ve své celistvosti obnažily nejen půdorys původní barokové zahrady (1611-1784) a její stavební dominanty, ale i barokní princip budování prostoru jako celku. Myšlenková a kompoziční vazba zahradních teras na interiéry a architekturu zámku, města a okolní krajiny se stává opět zřetelně čitelná.
Podrobnější informace na: http://www.rmm.cz/czech/zahrada_mesto_krajina_text.html#zahrada_mesto_text
119 fotek, loni na jaře, 145 zobrazení, 13 komentářů | cestování, krajina, příroda
Je součástí CHKO Pálava. Jedná se o jednu z nejcenějších stepních a lesostepních lokalit jak z botanického, zoologického, tak i geologického hlediska.V rezervaci bylo zjištěno více než 600 druhů vyšších rostlin, tj. takřka čtvrtina všech rostlinných druhů přirozeně se vyskytujících na území České republiky.
Kopce jsou tvořeny vápencem, na kterém se vytvořily jedinečné skalní, stepní a lesostepní ekosystémy s mimořádně bohatou teplomilnou flórou a faunou. V minulosti byla rezervace mnohem více odlesněna a také byla více hospodářsky využívána. V severovýchodní části rezervace se nachází hrad Děvičky, který je dnes zříceninou.
V roce 2015 byl po velmi dlouhých desítkách let zpřísupněn i samotný vrchol 550 metrů vysokého Děvína, nejvyšší hory na Pálavě u Mikulova. Až dosud se přitom turisté dostali jen zhruba 200 metrů pod něj. Na vrchol Děvína byl zakázán vstup zhruba před 70 lety, když na něm armáda postavila vysílače. Tato zařízení byla před deseti lety stržena. Na místě, kde dříve vysílače stály, je jen betonový základ zarostlý mechem.
Pro kytičkáře:
http://www.naturabohemica.cz/devin-kotel-souteska/
64 fotek, 20.4.2016, 147 zobrazení, 9 komentářů | architektura, cestování, krajina, ostatní, vesnice
Dívčí hrady dostaly své jméno podle třech skalních útvarů, stojících přímo před zříceninou ve svahu. Podle pověsti představují zkamenělé dívky. Proto se také Dívčí hrady nazývají jako Děvičky či Maidberk (Maidenburg).
Tato nepřehlédnutelná dominanta krajiny se tyčí na severním okraji hřebene Děvína, přímo na vysoké vápencové skále, nepřístupné ze tří stran. Hřeben Děvín zahrnuje s nadmořsku výškou 549 metrů největší vrchol Pavlovských vrchů. Na vyšším vrcholu se nachází televizní vysílač, na nižším (428 m n. m) pak právě samotná zřícenina hradu Dívčí hrady.
Hrad je poprvé zmiňován roku 1222 pod slovanským jménem Dewiczky. V dané době byl majetkem královského panství. Roku 1344 hrad postoupil český král Jan Lucemburský šlechtickému rodu Lichtenštejnů, který jej následně vlastnil až do roku 1575. Ve vlastnictví je následně vystřídali Ditrichštejnové.
Původní hrad byl z velké části dřevěný. V polovině 14. století pak proběhla přestavba na zděný gotický hrad. V 16. století došlo na hradě k zesílení opevnění a přistavěna byla také renesanční dělová bašta. Během třicetileté války, respektive v roce 1645 byly Dívčí hrady dobyty Švédy, kteří celý hrad vyplenili a zapálili. Hrad pak již sloužil jen jako hlásná strážní pevnůstka, a to až do konce 18. století. Dívčí hrady byly definitivně opuštěny v počátcích 19. století.
Zachovány jsou obvodové zdi a renesanční bašta se střílnami
Milovice 8
74 fotek, 20.4.2016, 174 zobrazení, 11 komentářů | architektura, cestování, krajina, příroda, vesnice
Původně ves stávala 1,5 km jihovýchodním směrem od svého nynějšího umístění, roku 1252 však byla zcela zničena při nájezdu Kumánů. Zachovaly se pouze zbytky jejích základů. Kolem roku 1259 pak byla osada vybudována znovu, tentokrát již na stávajícím místě. Nové osazenstvo tvořili převážně Němci. Stará slovanská osada patřila původně ke královskému hradu Děvičky. Její nejstarší dochovaný název Milwitz pochází ze 14. století. Roku 1332 Milovice získali Lichtenštejnové, kteří vlastnili také sousední mikulovské panství.
Na životě obce se výrazně podepsaly války, které se prohnaly zdejším krajem. Skutečnou katastrofou pro místní obyvatele byla třicetiletá válka, během které tu zcela zanikly tři čtvrtiny z původních 44 selských usedlostí. Rozsahem škod patřila ves k nejvíce postiženým na mikulovském panství. Zpustošen byl i místní kostelík, zasvěcený sv. Osvaldovi. Ten byl postaven na místě původní kaple. Dochované záznamy uvádějí, že roku 1629 proběhla celková rekatolizace zdejšího obyvatelstva. Tu zde prováděl kardinál Dietrichstein a jím zřízená mikulovská kapitula. Roku 1672 byl místní kostel znovu vysvěcen, v této době měl již nynější podobu. V současnosti je milovický kostel zapsán do seznamu památek, stejně jako hřbitovní brána s renesančními prvky ze 17. století a boží muka u silnice k Pavlovu.
Další ranou pro obec byly napoleonské války a nevyhnula se jí ani válka prusko-rakouská. Velký vliv na charakter Milovic měla také druhé světová válka. Po jejím skončení zde došlo k odsunu německého obyvatelstva a následnému osidlování obce lidmi z vnitrozemí.
V současnosti v obci žije na 456 stálých obyvatel.
Obec sousedí s národní přírodní rezervací Křivé jezero a pahorkatina jihozápadně od obce je součástí chráněné krajinné oblasti Pálava. Také doubravy Milovického lesa jižně od Milovic byly vyhlášeny přírodní rezervací Milovická stráň, která postupně přechází v rozsáhlou oboru plnou zvěře. Z vinice Strážný vrch na vrcholu Brněnského kopce se otevírá nádherný výhled na Pálavu, Pavlov a jeho viniční tratě..
74 fotek, říjen 2010 až červen 2016, 313 zobrazení, 10 komentářů | architektura, cestování, krajina, příroda
Prvotním důkazem o pěstování révy vinné ve Strachotíně ( dříve Tracht) je samotný erb obce, o němž jsou zmínky již v polovině 16 století. K rozvoji vinařství v regionu pod Pálavou v 16. století přispěli hlavně Novokřtěnci ( Habáni). V sousedních Dolních Věstonicích jsou dodnes dochované habánské sklepy ale nejsou doklady, že by Habáni hloubili sklepy i ve Strachotíně. K dalšímu rozvoji došlo v 17.století, kdy je uváděna spotřeba vína 55 litrů na osobu a rok. Dokladem tohoto procesu jsou mapy Jana Kryštofa Müllera z roku 1720, 1760, kde se objevují první lokality s výsadbou révy vinné.. Na dalších historických mapách z roku 1840 a 1880 najdeme konkrétní zákresy parcel s vinicemi ve Strachotíně a také první zákresy sklepů na Sklepní ulici
Dílo z pískovce, které se už tyčí nad Strachotínem, má podobu dvou soch symbolizujících apoštoly Slovanů – Cyrila a Metoděje. Mezi nimi je mezera ve tvaru kříže. Památník připomíná příchod slovanských věrozvěstů ze Soluně na Moravu i první západoslovanský stát.
Více informací na:
http://strachotin.cz/p/obec/historie.htm

Komentáře

nebo přihlásit Komentář lze odeslat klávesovou zkratkou shift + enter